úterý 13. listopadu 2012

EduFórum - 5. setkání



24.10. jsme se účastnili 5. EduFóra. Po tradiční představováním nových účastníků následovalo pět pětiminutových prezentací. David Brhel představil zajímavý projekt dávající prostor pro učení jazykům lidem z celého světa s názvem SpaceTeacher. Následoval David Bartoněk, který představil rozsáhlý projekt Univerzity Palackého v Oloumoci E-bezpečí, který je zaměřen na prevenci a pomoc v oblasti bezpečnosti dětí a mládeže v kyberprostoru.
V rámci projektu navázal tým olomoucké univerzity také spolupráci se Seznamem.cz a jeho projektem Seznam se bezpečně! Jak naučit školy a studenty sociálně podnikat to přestavili ve své prezentaci Martin Kozel a Kristýna Cihlářová z projektu Podnikavá škola. Projekt ušitý na míru dotykové generaci (Beseda, Machát 2012: 74-80) prezentoval Martin Baroš z projektu Vzdělání na dotek. Otázkou je, zda místo zavádění iPadu není levnější a perspektivnější cestou využívání vlastních mobilních zařízení (BYOD). Poslední prezentaci měla Irena Kotíková z Asociace debatních klubů, která představovala, jak (ne)funguje oblíbená anglosaská aktivita debatních soutěží.

pondělí 12. listopadu 2012

Podvádění na amerických vysokých školách v USA ve 21.století



V českém prostředí se o problému podvádění na vysokých školách hovoří zejména v souvislosti s  plagiátorstvím studentů ale i přímo akademických pracovníků. Na vysokých školách se v celku běžně používá software, který umožňuje odhalit místa v textu, které nejsou prokazatelně dílem toho, kdo je předkládá,
Také v USA, které má ale u nás pověst země, kde se ve škole neopisuje a nenapovídá, se podvádění různého druhu stává významným tématem. Následující článek vychází z několika zdrojů, které k tomuto problému přistupují velmi různým způsobem, přesto se však zdá, že se vzájemně docela dobře doplňují.
Všechny články se shodují, že podvádění na vysokých školách není novou záležitostí, ale v současnosti se podmínky pro něj stále zlepšují a akademická nepoctivost (academic dishonesty) je na vzestupu, a i proto je na něj potřeba neustále upozorňovat.
Jak píše George Anders, přispěvovatel Forbesu, jedním z důvodů takové situace je velký rozmach on-line kurzů. Někteří studenti velmi snadno překonávají bezpečnostní bariéry kurzů a prakticky bez toho, aby reálně znali obsah kurzu, získávají nejlepší známky. Jednou z oblíbených metod je účastnit se on-line kurzů pod několika uživatelskými účty – to je s falešnými identitami. Takový postup vede relativně rychle k získání všech správných odpovědí v předkládaných testech a k jejich využití pro téměř perfektní absolvování tentokrát už pod pravým jménem studenta. Jinou využívanou možností, podle Jeffrey R. Younga (The Chronicle of Higher Education) je utvořit společenství s několika dalšími studenty a využít skutečnosti, že „banka“ správných odpovědí pro testy je relativně malá a možnosti jejich kombinací hodně omezené.  Do sdíleného Google Doc si okopírují celé znění testu se všemi odpověďmi správnými i špatnými. Tento test mohou konfrontovat s pomocí cvičebnice z Google Books, která ke kursu patří. Pomocí klíčových slov zkusí první z nich udělat test, a i když na poprvé neuspěje, kombinace odpovědí se zužuje a už druhý student ze společenství ho udělá lépe a tak dále, až ten poslední z nich je nejúspěšnější. Protože mají na test dva pokusy a výsledek tvoří průměr z obou z nich, nakonec všichni dosáhnou uspokojivého výsledku, a to bez toho, aby se jakkoliv vzdělali. V následujících kurzech se střídají tak, aby se jejich úspěšnost srovnala.
Takové a další podobné metody samozřejmě vyvolávají zájem různých technologických firem, které se naopak proti nim snaží bojovat zlepšenými nástroji kontroly on-line kurzů. Ty se soustředí zejména na ověřování identity studentů třeba za pomoci tzv. elektronických otisků, jako je sledování stylu psaní uživatele. Jinou možností je potom rozeznávání tváře nebo úsměvu. Dokonce už existují takové systémy, které studenty on-line kurzů neustále sledují kamerou a monitorují jejich úhozy na klávesnici.
Ale problémem zůstává i nevirtuální podvádění. Za aktuální ukázku lze považovat skandál, který vypuknul na Harvardu, když se zjistilo, že více než 100 studentů v jednom kurzu sdílelo výsledky závěrečného domácího testu. Harvard je přitom jednou z nejprestižnějších škola, jejímž heslem je mimo jiné „Veritas“ (pravda) a taková událost je pozorně sledována. Zvětšuje se rovněž míra dalších způsobů „tradičního“ podvádění a to zejména při vypracovávání esejů, seminárních i závěrečných prací. Studenti „zapomínají“ citovat autory, nebo kopírují celé pasáže přímo z internetu – tomu se říká „záplatové psaní“ (patchwriting) -  nebo si dokonce práce kupují.  
Poslední z autorů, jejichž články jsou použity jako podklad tohoto textu, William M. Chace  jde ve svých úvahách o podvádění nejdál. Pravděpodobně i proto, že má dlouholeté zkušenosti z pedagogické činnosti na několika amerických univerzitách. Vidí v podvádění odraz velkých a většinou negativních změn. Chápe ho jako důsledek rozvolnění vztahu mezi školou, jejími učiteli a studenty. Učitelé, přednášející jsou čím dál častěji najímáni na krátkodobé smlouvy (v podobě tzv. part-time úvazků). Škola na druhou stranu ne vždy a dostatečně podporuje učitele v tom, aby odhalovali podvádění, protože se díky vyšetřování může dostat do dlouhotrvajících a potenciálně nákladných sporů s rodiči studentů. Studenti ke svým rychle se měnícím učitelům nenacházejí hlubší vztah nebo je díky on-line kurzům vůbec neznají a díky tomu se pro ně podvádění stává mnohem méně morálně problematické. Chace usuzuje, že tolerování nebo přílišná nedůslednost v trestání podvádějících vede postupně k tomu, že dříve nepřijatelné praktiky se postupně mohou změnit v normu. Omlouvání plagiátorství zesiluje i v souvislosti se vzrůstajícím pocitem, že všechno originální či původní už bylo vlastně napsáno. 
Co s tím? Tuto otázku si klade pouze prof. Chace a říká, že existují v zásadě dvě možné strategie. První z nich by se dala nazvat strategií zvýšeného dohledu. To s sebou nese i vyšší míru apriorní podezřívavosti vůči studentům (případně i dalším aktérům: akademikům, vědcům) a to především prostřednictvím  sofistikovaných technologií jako je třeba v USA používaný „Turnitin“. To je webová stránka a na ni navazující různé typy služeb, které odhalují plagiátorství. Právě takovým nástrojům věnují hlavní pozornost ostatní tři vybrané články.
Druhou strategií je potom trochu staromódní (možná až příliš ?) přímý a vážně míněný důraz na praktické (a nikoliv jen proklamativní) dodržování akademické cti,. Principem je přenést zodpovědnost a vlastně částečně i kontrolu na studenty. Ti by se nejen sami měli vyvarovat takového jednání, ale rovněž by na něj měli aktivně upozorňovat. Přičemž zejména druhá varianta studentské zodpovědnosti už se může jevit v evropských a hlavně postkomunistických zemích jako do značné míry problematická. Tento přístup ale pravděpodobně více konvenuje severoamerické morální tradici.
Je evidentní, že právě strategie, v níž hraje centrální roli student a apelace na jeho zodpovědnost, je autorem silně podporována.  A přestože se v některých případech můžou jevit jeho (originální?) myšlenky jako příliš tradicionalistické, jsou rozhodně inspirující. A povzbuzují k diskusi o tématu podvádění na akademické půdě i nás.
Pro distancne.blogspot.cz  Michaela Šmídová




 

 


pátek 9. listopadu 2012

Masové otevřené on-line kurzy - nový trend v dostupnosti vysokoškolského vzdělání?


V současné době můžeme pozorovat v americkém vysokém školství trend masových otevřených on-line kurzů. První vlaštovky tohoto trendu se objevují už i na  evropských vysokých školách. Proč k tomu tyto školy přistupují? Kde jsou kořeny tohoto trendu?
Ač se může zdát, že masivní otevřené on-line kurzy (MOOC) jsou horkou novinkou, není tomu tak. Myšlenkové pozadí tohoto konceptu najdeme již v 60. letech minulého století. Již v té době vědec Douglase Engelbart mimo jiné vynálezce počítačové myši, prosazoval ve Standfordském výzkumném institutu myšlenku využití propojení počítačů pro vzdělávací a výzkumné účely. Myšlenku otevřeného vzdělávání pak rozvinul Ivan Illich ve své knize Odškolnění společnosti, kterou vydal v roce 1971.

MOOC jsou často vystavené na principech vycházejících z konektivistického paradigmatu výuky. Mezi tyto principy patří především:
1) Agregace: Prvním z principů MOOC je to, že na jednom místě je shromážděno obrovské množství obsahu, který může být produkován na různých místech i v průběhu kurzu. Tento obsah je později agregován na webovou stránku, která slouží jako výchozí bod pro účastníky MOOC. Rozdíl oproti tradičnímu vzdělávání je ten, že obsah výuky nemusí být vytvářen dopředu.
2) Druhým principem je znovumixování. Materiály se můžou propojovat mezi různými kurzy či znovu používat kdekoliv jinde.
3) Tyto materiály se používají a mixují, tak aby vyhovovaly cílům každého účastníka.
4) Znovuupravené materiály, myšlenky a obsahy jsou sdíleny, tak aby byly přístupné všem dalším zbývajícím zájemcům o ně.

MOOC se rozvíjí v Americe od roku 2007. V současnosti MOOC nabízí mnoho prestižních amerických škol. V Evropě můžeme z významnějších jmenovat University of Edinburg a švýcarskou École Polytechnique Fédéral de Lausanne
Nejvýznamnější technologické platformy pro MOOC jsou Coursera a edX. Coursera byla vyvinuta profesory Andrew Ng a Daphne Koller ze Stanford Univerzity.V rámci Coursery prošlo
 více než milion studentů ze 196 zemí alespoň jedním kurzem. Projekt je financován z počátečního kapitálu složeného zainteresovanými partnery, zatím své služby nabízí zdarma, ale uvažuje se o různých formách financování, například platbou za certifikáty o absolvování kurzu. Její zakladatelé předpokládají také příjem z reklamy a z propojování studentů se zaměstnavateli.  Courseru využívají například výše zmíněná University of Edinburgh, École Polytechnique Fédéral de Lausanne, Stanford University dále pak University of Washington, Columbia University, Princeton University a mnohé další.

EdX je neziskový projekt iniciovaný Massachusetts Institute of Technology (MIT) a Hardvard University. EdX je postaven jako open source software. V současnosti se k projektu jako partneři tzv. X University Conscortium připojili University of California v Berkley a sdružení univerzit The University of Texas System. Dalším partnerem je softwarová společnost 10gen.
Na obou platformách je nabízeno široké portfolio kurzů od informatiky přes biologii až například po sociologii. Obě platformy fungují podobně jako systémy, které univerzity využívají pro výuku prostřednictvím počítače a internetu již delší dobu. Učitelé natáčejí své přednášky na video a studenti mají k dispozici jednotlivá videa ( v obou systémech lze už také nalézt videa opatřená českými titulky), která se věnují konkrétním tématům ze sylabu. Ověřování nabylých znalostí probíhá prostřednictvím online testů, kdy student vybírá z několika odpovědí. Současně je možné do systému ukládat písemné práce, které může následně hodnotit samotný učitel či studenti navzájem, což je další rozvíjející se trend.

V současné době získávají absolventi kurzů certifikáty, a nikoli plnohodnotné vysokoškolské tituly nebo formálně platné kredity za absolvované kurzy. Univerzity participující na EdXu uzavřely dohodu se společností Pearson o využití jejích akreditovaných zkušebních center k ověřování výsledků distančního studia účastníků. Studentům bude nabídnuta možnost složit zkoušku z absolvovaných kurzů za úplatu (podstatně nižší nežli by stálo denní studium kurzů) v některém ze 450 center společnosti Pearson ve 110 státech (včetně ČR) a získat tak formálně platný certifikát.

Mezi benefity MOOC patří úspora prostoru na univerzitách, úspora času a financí na straně studentů a školy, neformální způsob výuky, sdílení veškeré práce, instrukcí a myšlenek všemi účastníky a dále individualizace hodnotících procesů. Díky překladům (používání titulku) se také zmenšují jazykové bariéry. MOOC přispívají i k rozvíjení počítačových dovedností studentů.

Protože se jedná o nový koncept vysokoškolského vzdělávání bude třeba také vyřešit celou řadu výzev. Mezi ně patří hlavně kontrola hodnocení výsledků studia a přijetí nových paradigmat výuky. Jak  konstatuje profesor Jeff Haywood, prorektor University of Edinburgh stále ještě nejsou vyřešeny otázky hodnocení a akreditace distančního vzdělávání v této nové koncepci.