Zpráva z konference TTI 2012

Ve dnech 5.-6. listopadu 2012 jsme se zúčastnili jako spolupořadatelé mezinárodní konference Cross Industry Technology Transfer and Innovation Conference and Networking 2012 (TTI 2012). Hlavním pořadatelem byla společnost Prague Development Center s.r.o. Dalšími spolupořadateli byli Technologické centrum Akademie věd a Centrum pro vývoj a inovace. Konference probíhala v hotelu Don Giovanni.

Hlavním tématem konference bylo rozvíjení inovací napříč různými obory. Konference měla svoji akademickou část a také byznys sekci. Byla zaměřena hlavně na výměnu zkušeností a rozvíjení partnerství mezi českými účastníky a návštěvníky ze zemí SNS. 

Konferenci zahájil ředitel Prague Development Center s.r.o. dr. Orifjan Namozov, spolu se zástupcem Kazašské národní zemědělské univerzity profesorem Zhenisbekem Suleimenovem, Ing.Františkem Masopustem, výkonným ředitelem Komory pro hospodářské styky se SNS a ředitelkou Centra pro studium vysokého školství, v.v.i. Ing. Helenou Šebkovou, CSc.

První dopolední blok byl věnován úspěšnému přenosu inovací do praxe. Sekci zahájila Martina L. Jakl, která porovnávala podporu přenosu inovací v České republice a Švýcarsku. Dále pak Beom Tai Kim z Korejského institutu pro duševní vlastnictví. V jeho příspěvku o podpoře inovací v Jižní Korei nás zaujala vysoká návratnost dotazníků (93%) z šetření provedeného mezi korejskými státními institucemi.

Druhý dopolední blok byl věnován případovým studiím rozvíjení inovací ve farmacii, v potravinářství, zemědělství a v produkci obnovitelné energie. Odpoledne bylo věnované financování inovací a systémovým nástrojům na rozvoj inovací. Blok zahájil ředitel vnějších vztahů Evropského investičního fondu doktor Piyush Unalkat příspěvkem věnujícím se proměnám ve způsobech financování technologických transférů z univerzit do podnikové praxe za účasti Evropského investičního fondu. Projekt InTraMed-C2C, který propojuje výzkum v oblasti lékařství představila Tina Igličar z CVVI. Liudmyla Rusina a Inna Malukova Národní ukrajinské univerzity hovořily o tom, jak funguje dlouhodobé vzdělávání na Ukraině. Sekci zakončila Albena Vutsova ze Sofijské univerzity Svatého Klimenta Ohridského, která prezentovala různé příklady toho, jak probíhá přenos inovací do praxe v Bulharsku.

Druhá odpolední sekce se zabývala tím, jak přenášejí inovace do komerční sféry univerzity. Vystoupil v ní například Jiří M. Fuschs z Karlovy Univerzity s příspěvkem Knowledge and Technology Transfer at the Charles University in Prague nebo Libor Hrstka z ČVUT s tématem vycházejícím ze zkušeností kanceláře pro technologický transfer z ČVUT.

V úterý začala konference 2 minutovými seznamovacími rozhovory mezi partnery z byznys sféry. Dopolední sekce pak byla věnována inovacím na poli vzdělávání. Sekci zahájil Jakub Štogr z Navreme Boheme s.r.o., který shrnul nejdůležitější trendy v oblasti inovací a vzdělávání. Následně jsme prezentovali m-learning jako nejnovější vzdělávací platformu. Pak následovaly prezentace na témata inovací vzdělávání v medicíně a agronomii od delegátů z Kazachstánu.

Odpolední blok zahájil Filip Huněk ze společnosti BrandzFriends s prezentací věnovanou využíváním Facebooku k marketingovým kampaním. Následovalo několik přednášek věnovaných inovacím v oblasti botaniky. Poslední sekci zahájil docent Karel Müller, který srovnával český systém inovací s rakouským a finským. Z této sekce zmíníme ještě přednášku profesora Viktora Boicova z Litvy, který přednášel o využívání GPS technologie pro sledování automobilové dopravy v Litvě. 

Konference byla tématicky velmi pestrá. Jejím hlavním kladem bylo pestré publikum z mnoha zemí z expertů z akademické sféry i zástupců  komerční sféry a státní správy.

EduFórum - 5. setkání

24.10. jsme se účastnili 5. EduFóra. Po tradiční představováním nových účastníků následovalo pět pětiminutových prezentací. David Brhel představil zajímavý projekt dávající prostor pro učení jazykům lidem z celého světa s názvem SpaceTeacher. Následoval David Bartoněk, který představil rozsáhlý projekt Univerzity Palackého v Oloumoci E-bezpečí, který je zaměřen na prevenci a pomoc v oblasti bezpečnosti dětí a mládeže v kyberprostoru.

V rámci projektu navázal tým olomoucké univerzity také spolupráci se Seznamem.cz a jeho projektem Seznam se bezpečně! Jak naučit školy a studenty sociálně podnikat to přestavili ve své prezentaci Martin Kozel a Kristýna Cihlářová z projektu Podnikavá škola. Projekt ušitý na míru dotykové generaci (Beseda, Machát 2012: 74-80) prezentoval Martin Baroš z projektu Vzdělání na dotek. Otázkou je, zda místo zavádění iPadu není levnější a perspektivnější cestou využívání vlastních mobilních zařízení (BYOD). Poslední prezentaci měla Irena Kotíková z Asociace debatních klubů, která představovala, jak (ne)funguje oblíbená anglosaská aktivita debatních soutěží.

Podvádění na amerických vysokých školách v USA ve 21.století

V českém prostředí se o problému podvádění na vysokých školách hovoří zejména v souvislosti s  plagiátorstvím studentů ale i přímo akademických pracovníků. Na vysokých školách se v celku běžně používá software, který umožňuje odhalit místa v textu, které nejsou prokazatelně dílem toho, kdo je předkládá,

Také v USA, které má ale u nás pověst země, kde se ve škole neopisuje a nenapovídá, se podvádění různého druhu stává významným tématem. Následující článek vychází z několika zdrojů, které k tomuto problému přistupují velmi různým způsobem, přesto se však zdá, že se vzájemně docela dobře doplňují.

Všechny články se shodují, že podvádění na vysokých školách není novou záležitostí, ale v současnosti se podmínky pro něj stále zlepšují a akademická nepoctivost (academic dishonesty) je na vzestupu, a i proto je na něj potřeba neustále upozorňovat.

Jak píše George Anders, přispěvovatel Forbesu, jedním z důvodů takové situace je velký rozmach on-line kurzů. Někteří studenti velmi snadno překonávají bezpečnostní bariéry kurzů a prakticky bez toho, aby reálně znali obsah kurzu, získávají nejlepší známky. Jednou z oblíbených metod je účastnit se on-line kurzů pod několika uživatelskými účty – to je s falešnými identitami. Takový postup vede relativně rychle k získání všech správných odpovědí v předkládaných testech a k jejich využití pro téměř perfektní absolvování tentokrát už pod pravým jménem studenta. Jinou využívanou možností, podle Jeffrey R. Younga (The Chronicle of Higher Education) je utvořit společenství s několika dalšími studenty a využít skutečnosti, že „banka“ správných odpovědí pro testy je relativně malá a možnosti jejich kombinací hodně omezené.  Do sdíleného Google Doc si okopírují celé znění testu se všemi odpověďmi správnými i špatnými. Tento test mohou konfrontovat s pomocí cvičebnice z Google Books, která ke kursu patří. Pomocí klíčových slov zkusí první z nich udělat test, a i když na poprvé neuspěje, kombinace odpovědí se zužuje a už druhý student ze společenství ho udělá lépe a tak dále, až ten poslední z nich je nejúspěšnější. Protože mají na test dva pokusy a výsledek tvoří průměr z obou z nich, nakonec všichni dosáhnou uspokojivého výsledku, a to bez toho, aby se jakkoliv vzdělali. V následujících kurzech se střídají tak, aby se jejich úspěšnost srovnala.

Takové a další podobné metody samozřejmě vyvolávají zájem různých technologických firem, které se naopak proti nim snaží bojovat zlepšenými nástroji kontroly on-line kurzů. Ty se soustředí zejména na ověřování identity studentů třeba za pomoci tzv. elektronických otisků, jako je sledování stylu psaní uživatele. Jinou možností je potom rozeznávání tváře nebo úsměvu. Dokonce už existují takové systémy, které studenty on-line kurzů neustále sledují kamerou a monitorují jejich úhozy na klávesnici.

Ale problémem zůstává i nevirtuální podvádění. Za aktuální ukázku lze považovat skandál, který vypuknul na Harvardu, když se zjistilo, že více než 100 studentů v jednom kurzu sdílelo výsledky závěrečného domácího testu. Harvard je přitom jednou z nejprestižnějších škola, jejímž heslem je mimo jiné „Veritas“ (pravda) a taková událost je pozorně sledována. Zvětšuje se rovněž míra dalších způsobů „tradičního“ podvádění a to zejména při vypracovávání esejů, seminárních i závěrečných prací. Studenti „zapomínají“ citovat autory, nebo kopírují celé pasáže přímo z internetu – tomu se říká „záplatové psaní“ (patchwriting) -  nebo si dokonce práce kupují.  

Poslední z autorů, jejichž články jsou použity jako podklad tohoto textu, William M. Chace  jde ve svých úvahách o podvádění nejdál. Pravděpodobně i proto, že má dlouholeté zkušenosti z pedagogické činnosti na několika amerických univerzitách. Vidí v podvádění odraz velkých a většinou negativních změn. Chápe ho jako důsledek rozvolnění vztahu mezi školou, jejími učiteli a studenty. Učitelé, přednášející jsou čím dál častěji najímáni na krátkodobé smlouvy (v podobě tzv. part-time úvazků). Škola na druhou stranu ne vždy a dostatečně podporuje učitele v tom, aby odhalovali podvádění, protože se díky vyšetřování může dostat do dlouhotrvajících a potenciálně nákladných sporů s rodiči studentů. Studenti ke svým rychle se měnícím učitelům nenacházejí hlubší vztah nebo je díky on-line kurzům vůbec neznají a díky tomu se pro ně podvádění stává mnohem méně morálně problematické. Chace usuzuje, že tolerování nebo přílišná nedůslednost v trestání podvádějících vede postupně k tomu, že dříve nepřijatelné praktiky se postupně mohou změnit v normu. Omlouvání plagiátorství zesiluje i v souvislosti se vzrůstajícím pocitem, že všechno originální či původní už bylo vlastně napsáno. 

Co s tím? Tuto otázku si klade pouze prof. Chace a říká, že existují v zásadě dvě možné strategie. První z nich by se dala nazvat strategií zvýšeného dohledu. To s sebou nese i vyšší míru apriorní podezřívavosti vůči studentům (případně i dalším aktérům: akademikům, vědcům) a to především prostřednictvím  sofistikovaných technologií jako je třeba v USA používaný „Turnitin“. To je webová stránka a na ni navazující různé typy služeb, které odhalují plagiátorství. Právě takovým nástrojům věnují hlavní pozornost ostatní tři vybrané články.

Druhou strategií je potom trochu staromódní (možná až příliš ?) přímý a vážně míněný důraz na praktické (a nikoliv jen proklamativní) dodržování akademické cti,. Principem je přenést zodpovědnost a vlastně částečně i kontrolu na studenty. Ti by se nejen sami měli vyvarovat takového jednání, ale rovněž by na něj měli aktivně upozorňovat. Přičemž zejména druhá varianta studentské zodpovědnosti už se může jevit v evropských a hlavně postkomunistických zemích jako do značné míry problematická. Tento přístup ale pravděpodobně více konvenuje severoamerické morální tradici.

Je evidentní, že právě strategie, v níž hraje centrální roli student a apelace na jeho zodpovědnost, je autorem silně podporována.  A přestože se v některých případech můžou jevit jeho (originální?) myšlenky jako příliš tradicionalistické, jsou rozhodně inspirující. A povzbuzují k diskusi o tématu podvádění na akademické půdě i nás.

Pro distancne.blogspot.cz  Michaela Šmídová

Prameny:
Chace, W., M. (2012). Question of Honor, Američan Scholar
Young, J., R (2012). Online Classes See Cheating Go High-Tech, The Chronicle of Higher Education

Anders, G. (2012) Are They Learning Or Cheating? Online Teaching's Dilema, Forbes

Christakis, E, Christakis, N., A. (2012) Harvard Cheating Scandal: Is Academic Dishonesty on the Rise?,  Time

 

 

Masové otevřené on-line kurzy - nový trend v dostupnosti vysokoškolského vzdělání?

V současné době můžeme pozorovat v americkém vysokém školství trend masových otevřených on-line kurzů. První vlaštovky tohoto trendu se objevují už i na  evropských vysokých školách. Proč k tomu tyto školy přistupují? Kde jsou kořeny tohoto trendu?

Ač se může zdát, že masivní otevřené on-line kurzy (MOOC) jsou horkou novinkou, není tomu tak. Myšlenkové pozadí tohoto konceptu najdeme již v 60. letech minulého století. Již v té době vědec Douglase Engelbart mimo jiné vynálezce počítačové myši, prosazoval ve Standfordském výzkumném institutu myšlenku využití propojení počítačů pro vzdělávací a výzkumné účely. Myšlenku otevřeného vzdělávání pak rozvinul Ivan Illich ve své knize Odškolnění společnosti, kterou vydal v roce 1971.

MOOC jsou často vystavené na principech vycházejících z konektivistického paradigmatu výuky. Mezi tyto principy patří především:

1) Agregace: Prvním z principů MOOC je to, že na jednom místě je shromážděno obrovské množství obsahu, který může být produkován na různých místech i v průběhu kurzu. Tento obsah je později agregován na webovou stránku, která slouží jako výchozí bod pro účastníky MOOC. Rozdíl oproti tradičnímu vzdělávání je ten, že obsah výuky nemusí být vytvářen dopředu.

2) Druhým principem je znovumixování. Materiály se můžou propojovat mezi různými kurzy či znovu používat kdekoliv jinde.

3) Tyto materiály se používají a mixují, tak aby vyhovovaly cílům každého účastníka.

4) Znovuupravené materiály, myšlenky a obsahy jsou sdíleny, tak aby byly přístupné všem dalším zbývajícím zájemcům o ně.

MOOC se rozvíjí v Americe od roku 2007. V současnosti MOOC nabízí mnoho prestižních amerických škol. V Evropě můžeme z významnějších jmenovat University of Edinburg a švýcarskou École Polytechnique Fédéral de Lausanne

Nejvýznamnější technologické platformy pro MOOC jsou Coursera a edX. Coursera byla vyvinuta profesory Andrew Ng a Daphne Koller ze Stanford Univerzity.V rámci Coursery prošlo

 více než milion studentů ze 196 zemí alespoň jedním kurzem. Projekt je financován z počátečního kapitálu složeného zainteresovanými partnery, zatím své služby nabízí zdarma, ale uvažuje se o různých formách financování, například platbou za certifikáty o absolvování kurzu. Její zakladatelé předpokládají také příjem z reklamy a z propojování studentů se zaměstnavateli.  Courseru využívají například výše zmíněná University of Edinburgh, École Polytechnique Fédéral de Lausanne, Stanford University dále pak University of Washington, Columbia University, Princeton University a mnohé další.

EdX je neziskový projekt iniciovaný Massachusetts Institute of Technology (MIT) a Hardvard University. EdX je postaven jako open source software. V současnosti se k projektu jako partneři tzv. X University Conscortium připojili University of California v Berkley a sdružení univerzit The University of Texas System. Dalším partnerem je softwarová společnost 10gen.

Na obou platformách je nabízeno široké portfolio kurzů od informatiky přes biologii až například po sociologii. Obě platformy fungují podobně jako systémy, které univerzity využívají pro výuku prostřednictvím počítače a internetu již delší dobu. Učitelé natáčejí své přednášky na video a studenti mají k dispozici jednotlivá videa ( v obou systémech lze už také nalézt videa opatřená českými titulky), která se věnují konkrétním tématům ze sylabu. Ověřování nabylých znalostí probíhá prostřednictvím online testů, kdy student vybírá z několika odpovědí. Současně je možné do systému ukládat písemné práce, které může následně hodnotit samotný učitel či studenti navzájem, což je další rozvíjející se trend.

V současné době získávají absolventi kurzů certifikáty, a nikoli plnohodnotné vysokoškolské tituly nebo formálně platné kredity za absolvované kurzy. Univerzity participující na EdXu uzavřely dohodu se společností Pearson o využití jejích akreditovaných zkušebních center k ověřování výsledků distančního studia účastníků. Studentům bude nabídnuta možnost složit zkoušku z absolvovaných kurzů za úplatu (podstatně nižší nežli by stálo denní studium kurzů) v některém ze 450 center společnosti Pearson ve 110 státech (včetně ČR) a získat tak formálně platný certifikát.

Mezi benefity MOOC patří úspora prostoru na univerzitách, úspora času a financí na straně studentů a školy, neformální způsob výuky, sdílení veškeré práce, instrukcí a myšlenek všemi účastníky a dále individualizace hodnotících procesů. Díky překladům (používání titulku) se také zmenšují jazykové bariéry. MOOC přispívají i k rozvíjení počítačových dovedností studentů.

Protože se jedná o nový koncept vysokoškolského vzdělávání bude třeba také vyřešit celou řadu výzev. Mezi ně patří hlavně kontrola hodnocení výsledků studia a přijetí nových paradigmat výuky. Jak  konstatuje profesor Jeff Haywood, prorektor University of Edinburgh stále ještě nejsou vyřešeny otázky hodnocení a akreditace distančního vzdělávání v této nové koncepci.

Zpráva z E-learning fora 2012

Konferenci zahájil Bohumír Fiala

Zúčastnili jsme se odborné konference E-learning forum. Letošní ročník se uskutečnil s podtitulem Od tradičního e-learningu k využívání nových médií. Akce se uskutečnila v Kongresovém centru U Hájků a to 3. října. Konferenci pořádala vzdělávací agentura SEMIS s.r.o. Výborným moderátorem celého odpoledne byl jednatel pořádající agentury Bohumír Fiala.

Denisa Vopršalová

Lucie Žďárská

Petr Špinlder

První část konference byla zaměřena na využití e-learningu v korporátní a veřejné sféře. Zkušenosti s využíváním e-learningu v rámci společnosti Veolia představila Denisa Vopršalová z Institutu enviromentálních služeb a.s. Institut je vzdělávací a tréninkovou organizací společnosti Veolia Environnement (dále jen VE). IES je společným podnikem jednotlivých divizí VE v ČR. Denisa Vopršalová představovala vzdělávací portál jejich institutu. Poukázala na fakt, že kromě jazyků a IT dovedností není o e-learning na dobrovolné bázi mezi zaměstnanci zájem. Po ní vystoupila Lucie Žďárská z GMC Software Technology, která hovořila na téma využívání e-learningu v mezinárodní IT společnosti. E-learning kromě vzdělávání ve vlastní společnosti plánují využít také jako podpůrnou službu pro své klienty. Blok uzavřel Petr Špindler z Rentel a.s. s příspěvkem, v kterém se zabýval efektivním využívání e-learningu ve veřejné zprávě. Podle jeho názoru pro organizace pod 200 osob je v případě e-learningu ideální outsourcing. Efektivitu je podle něj možné sledovat z hlediska využití finančních prostředků a z hlediska efektivity učebního procesu. Je ale třeba mít na paměti, že část těchto efektů není přímo měřitelná. Právě na tomto příspěvku se ukazuje to, o čem se hovoří již delší dobu v mezinárodním kontextu – jedním z klíčovým momentů pro větší rozšíření online výuky je zlepšení a zjednodušení nástrojů pro Learning Analytics.

Miluše Jurošková

Zatímco první část konference byla zaměřena na korporátní sféru a systémová řešení, druhá část byla věnována spíše konkrétním příkladům jednotlivých řešení. Miluše Jurošková z Business Link, s.r.o. prezentovala dvě různé možnosti využití e-learningu. Na jedné straně představila e-learning jako moderní školící nástroj pro firmy. Na straně druhé ukázala blended-learningový kurz zaměřený na rekvalifikaci, který byl určen zájemcům o výživové poradenství. V příspěvku o m-learningu jsme představili využívání mobilních zařízení pro výuku a zaměřili jsme se na důvody, proč bude stále více využíván. Více se můžete dozvědět v naší prezentaci. Následovat měl příspěvek Davida Merendy, který chtěl prezentovat vzdělávací sociální síť SageBe. Z technických důvodů ale svoji prezentaci nedokončil. To, že jsme o prezentaci přišli, ale víc než plně vynahradila Dana Brdlíková, z Languelab. Ta nás provedla výukou angličtiny v on-line světe Second Life, kterou společnost Languelab nabízí 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Tento způsob výuky umožňuje praktický nácvik jazykových dovedností při simulování různých situací (např. řešení požáru na ropné plošině či odbavovací proceduru na letišti).

Dana Brdlíková

Prezentace o-mlearningu

Konference E-learning forum 2012 byla inspirující událostí a jsme rádi, že jsme se jí mohli zúčastnit.

Zpráva ze semináře Global Education and Adult Learning: What Can Global Education Offer to Adults?

Seminář s tímto názvem pořádala v rámci projektu Global Education Without Borders nezisková organizace NaZemi. Na semináři se sešlo více než 40 účastníků z 6 zemí střední a jižní Evropy (ČR, Rakouska, Maďarska, Rumunska, Bulharska a Řecka) a přednášející z Jižní Afriky a Irska.

Liam Wegimont v akci

V neděli 16.9. zahájil hlavní část programu Liam Wegimont z Irska, keynotespeech nazvanou Global Education and Adult Learning. Liam Wegimont ovšem nepřednesl suchý proslov od řečnického pultíku, ale proměnil svoji přednášku v sérii na sebe navazujících interaktivních akcí ,při nichž si účastníci dokonale uvědomili důležitost globálního rozměru v našem uvažování (nejen) o vzdělávání dospělých.

Simanga Sithebe

Odpoledne bylo ve znamení workshopů. První na téma Peace Education after the apartheid vedl Simanga Sithebe z Jížní Afriky. Problémy vzdělávacího systému současné Jižní Afriky nám nastínil pomocí karikatur z Jihoafrických novin, které nám předložil k diskusi. Následně přednášel o roli vzdělávání při boji proti těmto problémům.

Renate Sova

Workshop Global Education vedla Renate Sova z rakouské organizace Südwind. Svůj workshop věnovala práci se staršími lidmi a možnostem, které jim nabízí globální vzdělávání.

V pondělí jsme v rámci workshopu zorganizovaného formou World Café probírali vzdělávání dospělých v ČR, Rakousku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Řecku. Následovali tři workshopy věnované těmto tématům: Social Media in adult Education; Coca-colonisation a Fair trade Towns – entry points for GE?. My jsme se účastnili workshopu, na kterém Sofia Papadimitrou z Řecka představila základní aspekty využívání sociálních médií ve vzdělávání dospělých. Od workshopu jsme čekali trochu podrobnější informace hlavně ve směru využití těchto nástrojů při vzdělávání, ale pro začátečníky v této oblasti byl workshop dobrým úvodem do různých typů sodiálních médií.

Odpoledne nás čekal brainstormingový workshop. Diskutovali jsme témata týkající se vzdělávání dospělých – například zda je globální vzdělávání politické či nikoliv; nebo zda je možné financovat globální vzdělávání ze zdrojů soukromých firem.

Diskuse nad problémy

Celkově byl pro nás tento seminář velmi obohacující v mnoha směrech. Poznali jsme mnoho zajímavých lidí z různých oblastí neziskového sektoru, které spojuje globální rozvojové vzdělávání. Prohloubili jsme si znalosti v této oblasti a v neposlední řadě jsme získali mnoho inspirace, jak vést podobná setkání. Lektorky a lektoři nám přestavili množství interaktivních technik, které lze využít ve vzdělávání dospělých.

Vícedenní seminář byl náročnou událostí jak pro organizátory tak i účastníky a tímto bychom chtěli poděkovat všem z NaZemi za hladký průběh a skvělou atmosféru. Interaktivně a nehierarchicky vedené workshopy během tří dní přispěli k tomu, že jsme se skutečně vzájemně poznali, a doufejme, že právě díky této intenzivní zkušenosti na sebe další spolupráce nedá dlouho čekat.

Seminář se uskutečnil ve dnech 15.-18. září 2012 pod názvem Global Education and Adult Learning: What Can Global Education Offer to Adults? a konal se v hotelu Myslivna v Brně.